5BV 2008 - Mosty u Jablunkova 24.-26.10.2008


Opět to bylo nádherne

 

V termínu od 24.10. do 26.10. proběhl v Beskydech 6 ročník tohoto extremního závodu dvojic. Opět jsme se zůčastnili, a tak níže si mužete přečist, čím vším jsme si prošli.

Když se na oficiálním webu 5BV objevila informace o umistění základny rozběhly se přípravy. Hlavama snad všech se honily myšlenky typu "Kde bude první vrcholek", "Kolik kilometru to asi bude" atd.. I my jsme se začali naležitě připravovat. Mapy se nosili pořad za pasem a při chvilce klidu se studovaly, na kole jsme objeli nejednu cestičku v okoli Mostu u Jablunkova, kde byla letos umístěna základna.
Najednou byl tady týden před dnem D a nervozita stoupala. Krásne útery před dnem D se pro mě změnilo v nočni můru letošního 5BV. Poranil jsem si koleno i okoli kotníku. Celý den jsem prokulhal s jemnym našlapovanim. Ve středu před dnem D to vypadalo katastrofalně. Noha napuchla a nejde strčit do boty. Do práce musim v sandálech. Až do pátku jsem nohu mazal koňskou masti, prokladal to Voltarenem a k tomu snědl několik desitek tablet Wobenzymu. Vše pomohlo a ja se mohl v pátek ve 22:00 postavit na start letošního 5BV.
Posledni minuty zbývají do hodiny H a z projektoru svišti na stěnu názvy čtyř vrcholků. Jeden z nich bude "Prvním beskydským vrcholem 2008". V hodinu H se dozvídáme, že tím vyvoleným vrcholem je Gutský vršek.

Z dveří sokolovny se vali 250 závodících dvojic vstříc temné beskydské noci. Kvuli bolavemu kotniku začinam v pohorkach, a tak se chceme co nejvíce vyhnout chůzi po asfaltu. Volime tedy trasu přes Horní Lomnou, modrou značkou na Kamenity, po žluté na hlavní hřeben a pak už po červené, modré a na konec žluté značce na Gutské sedlo, odkud už to je coby kamenem dohodil na samotný Gutský vršek. Na pohodové trase jsme se pouze trošku pomotali hned zpočátku při překračování říčky Lomná, kde jsme nenašli na mapě zakreslený mostík, a tak bylo třeba využit železničního viaduktu, k překročení této říčky. Po bezmála 24km chuze nás na 742m vysokém vrcholku přivítal hřející ohínek a spousta fajn lidí. To je zvláštní že ve stejný den ve 3:30 ráno je tady tolik lidí :).

Tam se taky dozvídáme druhý beskydský vrchol. Je jim již z loňského roku nám známy 1203m vysoký Velký Trávny. Nechceme přes údoli vesničky Řeka. Volime tedy variantu dojit do sedla Pod Velkým Lipovým po silnici pod hřebenem. Nepřesné zakreslení cestiček na mapě si upravujeme drobným zkracovaním přímo vzhuru na konečně tu správnou cestičku. Mohlo být kolem 5 hodiny ranní, když nás dojelo osobní auto a evidentně zmatený hajný vyzvída co tam vlastně děláme a kam jdeme. Když zjistil, že se chystáme jit místy kam měl zrovna namířeno, vydal se raději na hřeben. Asi aby nás nepostřílel. Pochybuji, že na hřebení uspěl. Mnoho dvojic se vydala právě po hřebeni. Těsně pod sedlem se nám taky povedlo ztratit chodnik tak jsme si to museli vyběhnout na přímo. Ze sedla jsme se vydali po žluté na Morávku. Pro zvyšení tělesné kondice si ještě zachazíme na krásnou Kyčeru u Morávky. Z centra Morávky, kde jsme potkali spostu soubojovníku, jsme se propletli mezi chatkama až na vrch sjezdovky a od tud už lehce po zelené a modré až na Velký Trávny.  I přes pozdní dopolední hodiny, bylo 10:15, se teplota na vrcholku pohybovala okolo 3°C. Na mém souputnikovi Peťovi byla zima zřejmě viditelná. Dostál totiž od ženské části Travnatské hlídky nabídku na zahřatí ruk ve spacáku. Ten ale oblnutý zimou a unavou odmítl. Na startu bylo řečeno, že hlidky maji za povinost zjišťovat i zdravotní stav zavodníku. Tato nabídka byla možná taky součásti průzkumu zda je zavodnik při smyslech či ne. I přes tento neuspěšný test psychycké zdatnosti jsme se pustili do hledání třetího vrcholu.

800m vysoký Čerčok nám dal trochu zabrat. Snad až po 5min hledání se ho povedlo najít. "Bezvýznamný" vrchol kousek od Malého Polomu. Bezvýznamný až do tohoto víkendu, kdy na něj vystoupalo velké množství lidi. Ale vraťme se na začátek, na Velký Trávny. Díky naši zasadě, co nejmíň dolu a nahoru, byla naše trasa brzy jasná. Přes Visalaje, kde jsme si dali polivku a pivečko, jsme pokračovali na Bílý Kříž a dál po červené až ke studánce za Malým Polomem. Podle našeho plánu jsme tady chtěli sejit o pár metru níž na cestu, která by nás dovedla až k Čerčoku. Mapa a realita jsou trošku odlišné a tak se nám nepovedlo najit tu správnou cestu dolů. Napětí v týmu hustlo, protože se neuprosně blížil časový limit, do kterého jsme měli dorazit na vrchol. Červená nás dovedla až na Čuboňov. Tam si ujasňujeme jak dál. Vyrazili jsme dál po červené s myšlenkou odpočit před Burkovým vrchem prudce dolu, dorazit na silnici a v prudké vracečce odbočit na Čerčok. Ze začátku se vše dařilo. Přesně jsme věděli, kde jsme. Seděl směr podle kompasu, hřeben vypadal jak na mapě. Najednou jsme se ocitli někde dole, byla tam řeka a za ni silnice. Byli jsme špatně. Jelikož jsme věřili, že jsme šli po správném hřebínku, tak situace byla jasná - netrefili jsme vrchol ale podešli jsme ho. Vracíme se zpátky prudce do kopce, ale opět dochazíme na silnici, kde jsme byli před chvíli. Patráme v mapě, srovnavame okoli. Po 5 minutach je vše jasné. Byli jsme uplně jinde. Vrchol Čerčoku byl na protějším svahu, za hlubokým zářezem. Zbývalo pouhych 15 minut do vypršení limitu a nám bylo jasné, že to nestihnem. Nezbylo nám nic jiného než se vydat na pochod na základnu.

Prvním úkolem bylo, dostat se zpět na červenou hřebenovou značku někde v místech kolem Burkového vrchu. Tento úkol jsme zvládli hbitě, i přes tmu, která už na nás spadla. Na muřinkovém vrchu jsme chvíli poseděli u ohně, který si tam vyšla udělat skupinka lidí, kteří s 5BV neměli nic společného, ale i tak nás přijali. Po červené jsme pak s bolavýma nožkama dorazili zpět na základnu do Mostů, kde na nás ve 23:20 čekalo teplo mistni sokolovny.

Tímto pro nás skončil letošni závod. Sice jenom dva zdolané vrcholy, ale za to kolem 80km v nohách. Obdivuji všechny, kteři se vydali na další dva vrcholy. Čtvrtý vrchol Girova je jen kousek vzdálen od základny. Na páty vrchol, kterým byla Čantoryje vzdálena dalších 25km jedním směrem se už vydalo opravdu pár dvojic.

O celkové náročnosti tohoto ročníku vypovída taky výsledková listina, kdy z celkového počtu bezmála 250 družstev se na všech 5 Beskydských vrcholů podivalo pouze 13 dvojic.

Na závěr už jenom poděkování organizatorum za opět skvěle zorganizovanou akci a doufam, že za rok se opět uvidíme.


Video

Libor Uher letos nezávodil. Závodu se však zůčastnil jako kameraman a komentátor.

Na YouTube je k zhlédnutí nádherně sestřihané video z této akce.


Dodatek:

16.11.2008 se znovu vydaváme na Čerčok, tentokrát odhodlani ho dobyt za každou cenu.

Trasu výletu volime tak abychom, k Čerčoku šli znovu od Malého Polomu a tentokrát chceme najit cestu kterou jsme tehdy měli naplanovanou. Bahnitý teren za studánkou pod Malým Polomem zdarně překračujeme. Před výletem jsem si na internetu prostudoval podrobnější mapy a na 90% procent vím kde máme odbočit. Tak i děláme. Z červené značky prudce klesame vyjetými kolejemi. Po zklesáni 150 vyškových metru odbočujeme vpravo po pškné kamenité silnici, z které po pár desítkach metrů scházíme na polní travnatou cestu. Mírným klesáním obcházíme louku. I podle mapy víme přesně kde jsme. Po přeti mostku zase váháme. Mapa opět nesouhlasí s realitou. Travnata cestička na mapě zaznačená je, ale široká kamenitá cesta na kterou jsme přišli zaznačená není. Trochu váháme, korigujeme směr s výškoměrem a kompasem. Pokračujeme dál. Ted už jsme na silnici, která nás dovede až k Čerčoku. Procházíme místy, kde jsme před třemi týdny trochu bloudili a nakonec i z časového hlediska kapitulovali. Z cesty scházíme lesem po chodničku do sedýlka pod Čerčokem a už jenom pár výškových metrů a jsme na místě, které známe z fotek hlídky na Čerčoku. Chvíli nám trvalo než jsme odhalili vrcholovou knihu, kterou tam organizatoři týden na to nechali. Zapisujeme se a chvátáme zpátky na hřeben, na červenou do Mostů.